Jeden rok
Už jeden celý rok je Anička na světě a za tu dobu se toho spoustu naučila. Nevím, jestli je to tím, že má Anička starší sestřičku Zuzanku, která ji motivuje učit se nové věci, ale Anička se učí opravdu rychle. Například co se chození týče, tak v roce chodí naprosto suveréně a nemá s tím nejmenší problém. O lezení už nestojí, je to moc pomalé a hlavně toho tolik nevidí.
V roce měla Anička všechny čtyři jedničky, takže co se chrupu týče, připomíná králíka. Taky si toho náležitě užívá, že už má zuby a může kousat. Papá moc dobře a hlavně sama, k večeři dostane většinou chleba nebo housku s něčím, nakrájené na kostičky a ona to sama zdlábne. Když už nemá hlad, tak se v tom trochu začne vrtat a to jí pak musíme trochu pomoct. Taky přišla na to, že sýr nebo šunka se dá oddělit od chleba a sníst samotné, takže občas se hrabe v talíři a přebíra to.
Se spinkáním to taková sláva není, občas se mezi 3 a 5 ráno budí a kňourá. V poslední době je tak trochu závisláček na mamince - že by separační úzkost? Uvidíme časem, snad to přejde.
Mluvení Aničce celkem jde, obzvláště mamíííí je velmi oblíbené slovo a myslím, že bylo i první. Taky umí tata, teta, babi, ze zvířátek vede pejsek (ha,ha), toho umí nejlépe. Moc ráda se tulí, k mámě, k tátovi a ke všemu plyšovému. Venku si oblíbila jízdu na tříkolce s tyčí, za kterou ji někdo tlačí.
V poslední době se Anička učí chodit na nočník, už celkem pravidelně na nočník čůrá a poslední velký úspěch byl dnes ráno (16.9.) bobek v nočníku - to bylo slávy! No je to zkrátka šikulka. A s těma jejíma modrýma kukadlama je to moc hezká holka.