Rok a čtvrt
U Zuzanky to bylo jiné: Všechno bylo poprvé, takže jsem měl motivaci o tom taky něco napsat. U Aničky je to jiné v tom, že už jsou na nás holky dvě a v každodenním frmolu si člověk hůř hledá čas na sepsání posledních nových informací. Ale aby Anička nepřišla zkrátka, tak tady jsou poslední nejnovější informace ze života.
Obecně se nám Anička jeví jako velmi bystrá holčička, rychle se učí a je šikovná. Co se povahy týče, je to asi cholerik. Jak není po jejím, tak se vzteká a křičí na nás. Taky od Zuzanky si nenechá nic líbit. Jestli to takhle půjde dál, tak se v životě opravdu neztratí.
Už vyrostla z takového toho miminka a stává se z ní malá slečna. Má vlásky samou lokýnku a stěma modrýma očičkama ji to moc sluší. Moc ráda se tulí a stále miluje plyšáky, jak už jsem psal minule. Za poslední 3 měsíce jí vyrostly dva zoubky - dvojky nahoře a jinak nic. Byla už u paní zubařky, kde jsme koupili její první kartáček a už čistíme zoubky pastou. Moc spokojená s tím není, ale snad si zvykne.
Jak už jsem se zmínil, Anička se učí rychle. Už umí vylézt na postel i na gauč. U naší postele přišla na to, že může povytáhnout šuplík pod postelí a stoupnout si na něj. Co by se namáhala, že? Umí si sama sednout na bedýnku nebo na malou lavičku a zase vstát. Chození upgradovala na běhání, takže už není tak jednoduché ji chytit, když se rozhodne jít jiným směrem, než chceme - a to je poměrně často. Na nočník už chodí pravidelně a většinou se do něj vyčůrá. Moc ráda se koupe, cachtání ve vodě je moc oblíbené a z vody se jí nechce ven. Snaží se opakovat slova a docela se jí to i daří, už říká poměrně dost slov, i když jsou stále trochu zkomolená. Taky si vytvořila svůj vlastní jazyk "Aničtinu", kterou neustále brebentí. Na oblékání si už celkem zvykla, sama už strká ručičky do rukávů a ráda si obouvá botičky.
V poslední době jsme začali s odvykací kůrou závislosti na dudlíku a povolili jsme dudlík jen na spinkání. Sice to nemá úplně hladký průběh a občas si musíme vyslechnout Aniččin nesouhlas, ale v poslední době si už celkem zvykla.
Co se hraní týče, moc ráda si čte knížky - to probíhá tak, že přinese knížku, podá ji mě nebo Zuzce a sedne si před nás. Pak je potřeba obracet stránky, což dělá moc ráda sama a číst, nebo alespoň povídat o obrázcích. Když je s knížkou sama, tak to moc dobře nedopadá. Pokud knížka není dostatečně odolná, tak ji časem roztrhá nebo rozkouše. Evidentně jsme ještě ve fázi boření a ničení, čas stavění a tvoření je zatím před námi.
Anička už několikrát spinkala po obědě u babičky a dědy a to bez větších problémů. Dokonce tam byly se Zuzankou i přes noc - samozřejmě bez nás, jinak bych se tím nechlubil. Když jsme usínali bez holek, tak jsme byli takoví nesví, něco, nebo spíš někdo nám chyběl... Jsou to prostě naše holčičky.