Skororokapůl
Je to přesněji rok a pět měsíců, co už Andulka běhá po tomhle světě. A to běhání vůbec není nadsázka. Je to takové malé dráče. Tak a teď pár řádků k tomu, co už Anička všechno umí:
Tak předně se zdokonalila pohybově - už celkem bez problémů vyleze i na židli. Nedávno nás překvapilo, že už dosáhne i na kuchyňskou linku. Kromě toho je tak chytrá, že si přistrčí židli kam potřebuje a pak už dostane skoro všude. Prakticky nic před ní není v bezpečí. Když k tomu přičteme ještě tu její neposednost srovnatelnou s pytlem blech, máme co dělat, abychom ji uhlídali. No ale zas tak hrozný to není. Ona je Andulka celkem vycvičená a už moc dobře ví, co může a co ne. Problém je spíš v tom, že to neustále zkouší, jestli by se ty hranice nedaly posunout. Zkrátka s Aničkou není nuda.
V prosinci jí vyrostla spousta zubů najednou a u Andulky to zrovna není úplně bez problémů, jako to bylo u Zuzanky, kdy jí rostly zuby a my jsme o tom prakticky ani nevěděli. Andulku zoubky trochu potrápily. Ale teď už je celkem ozubená nahoře i dole - dole má jedničky a dvojky a nahoře to samé a ještě čtyřky. Už by mohla kousat i maso, kdyby nebyla líná. Ale do masa se jí moc nechce, většinou z něj udělá v puse hnedlik a vycucá ho, ale nerozkouše. Masíčko musí mít pěkně najemno nakrájené. Taky má moc ráda jablka, ale šlupku pak většinou vyplivne.
Jí celkem dobře, má moc ráda zeleninu, hlavně okurky. Ty může dostávat klidně za odměnu a je spokojená. Když jí sama, tak si strčí sousto do pusy a pak ho zase vyndává, což jí samozřejmě zakazujeme, takže je někdy u jídla veselo. Pití ráda leje kolem sebe a patlá se v tom, ale jinak pije už docela hezky a sama. Rozhodně v jídle a pití dělá velké pokroky. Za chvíli bude jíst lžičkou sama. Dnes se zmocnila lžičky s nabraným jídlem a sama si ji strčila do pusy.
Na záchod už chodíme pravidleně a to ne na nočník, ale na normální záchod a to tam ani nemá to menší prkýnko. Ráno se vyčůrá i vykaká do záchodu a během dne, když ji tam posadíme, tak se vyčůrá a někdy přidá i bobek. Sama si ještě neřekne, zas tak daleko nejsme, ale to brzy přijde.
Dudlík už je jen na spinkání a není s tím žádný problém. Chystáme na léto totální odvykací kůru na takzvané bezdudlíkaté spaní. A co se spaní týče, tak po obědě spinkala do nedávna venku v kočárku, teď už spinká v postýlce a spinká moc hezky až do tří hodin (většinou). Večer jde spát v 19:30 a většinou hned usne. Ráno se kolem 5:30 vzbudí a chce mlíčko a pak ještě usne a spí do 8 hodin. Zkrátka je to hodná holka a nechá maminku vyspat.
Za poslední dobu začala taky více brebentit srozumitelnějšíma slovama, než byla aničtina, i když někdy jsou ta slova trochu upravená. Například mamiká a tatiká. Svou slovní zásobu den ode dne rozšiřuje. Nemá problém s opakováním, většinou se chytne u nějaké úplné blbosti, kterou nečekaně zopakuje. Vrcholem je její slovo z aničtiny: "Néékajéé" (přízvuk na první a poslední slabice) a znamená to nesouhlas nebo tak něco.
Vzteklounek je to stále stejný, obzvláště pokud jí něco zakážeme nebo ji nutíme něco dělat. Taky se stále ráda tulí a moc ráda se nosí a chová - to má už od miminka. Ráda tulí všechno plyšové, nejradši by i našeho kocoura, ale ten se nedá. V kolektivu dětí se silně prosazuje, když chce nějakou hračku, tak si ji prostě vezme a sama by ji rozhodně nevrátila. Klidně si to rozdá i s většíma dětma. My ji v tom samozřejmě krotíme, ale občas je to zábavné ji sledovat. Oravdu se neztratí a když chce něčeho dosáhnout, tak k tomu používá všechny dostupné prostředky.
Na návštěvě u babičky a dědečka Šubrových, když Aničku dostanou na hlídání, tak první, co Anička udělá je, že proletí celým bytem, všechno převrací, otrhá knoflíky ze sporáku, .... Babi s dědou jí říkají "tornádo Anne". Jsou z toho hlídání pak trochu unavení, ale Anička je moc baví a užívají si to s ní.
Několikrát jsme letos byli sáňkovat, což se jí líbí do té doby, dokud jí taháme po rovině. Jakmile se rozjedeme trochu rychleji z kopce, tak to už není moc spokojená. Zuzanka zase naopak má ráda rychlost, takže na jedněch saních je to trochu neřešitelné. Ale ono se to poddá. Taky v autě není moc spokojená, protože tam je přivázaná v sedačce. Po vánocích jsme koupili na delší cesty DVD přehrávač se dvěma obrazovkama, které lze nainstalovat do auta na opěrky předních sedaček, takže holky vzadu můžou koukat na pohádky. To situaci trochu zlepšilo, tak uvidíme časem, jestli cestování na delší vzdálenosti bude už bez většího řevu.
Jak je vidět, je toho spousta, co se zase Anička naučila. Je opravdu hodně šikovná a hlavně rychlá. Taky jí občas říkáme Rychlík.