Druhé narozeniny
Dva roky je krásný věk. Člověk si všechno pamatuje i když nic neumí. To v mém věku by se dalo říci, že už toho umím celkem hodně, ale nic si nepamatuju. Zkrátka každý věk má něco do sebe.
Ze Zuzanky je krásná dvouletá princezna. Má spoustu krásných šatiček, ve kterých vypadá moc hezky, naposledy jsem byl nucen konstatovat, že je z celé naší rodiny nejhezčí právě Zuzanka. Moc ráda se přehrabuje v náhrdelnících a neustále si je věší na krk, aby je zase hned mohla sundat. Prostě je to správná holčička.
Druhé narozeniny jsme nejprve oslavili s babičkama a dědečkama a strejdou Láďou s tetou Anežkou u nás doma. Zuzka k té příležitosti upekla krásný dort celý potažený růžovým marcipánem. Pak jsme měli ještě oslavu pro další příbuzné a Zuzančí kamarády v jedné restauraci, která je skvěle uzpůsobena pro malé děti. Myslím, že tu druhou oslavu si Zuzanka moc užila. Nacpala se tam bonbónama a jinýma dobrotama asi tolik, kolik jich normálně sní za měsíc. Ale je pravda, že normálně bonbónů moc nedostává.
Oproti poslednímu reportu Zuzanka zdokonalila své dovednosti. Mluví zase o trochu lépe, některá slova už se naučila celá a také umí říci, jak se jmenuje a kolik jí je roků. V poslední době ale Zuzanka mnohem lépe rozumí, co jí říkáme. Počítá do deseti a už se ani moc neplete. Některá čísla také pozná napsaná. Má neskutečný rytmus, umí vyťukat písničku, dokonce i synkopu zvládne (s tím mají problém i někteří dospělí - například já ani pořádně nevím, co to slovo znamená). Vypadá to, že je opravdu velký hudební talent, takže se ho budeme snažit rozvíjet - tedy Zuzka, já bych jí v tom asi moc nepomohl.
Houpačky má Zuzanka moc ráda. Na písku se snaží dělat bábovičky, ale je to zatím spíš destrukční činnost - hlavně boří ty, co postavil tatínek. Objevila lanovku (takovou tu co dělají Tomovy parky) a moc ráda se na ní vozí. Nejdříve jsme se báli, že spadne, ale ona se mrška udrží i když dojede nakonec a lanovka se jak kyvadlo vrátí do protisměru. Také chodíme na trampolíny, kde řádí.
Na dovolené na chalupě jsme nastartovali bezdudlíkovou terapii. Do této doby Zuzanka měla dudlík jen na spinkání. Byl to trochu boj, ale už třetí den si zvykla a po týdnu si už na dudlík ani nevzpoměla. Také jsme Zuzančí pokojíček doplnili o velkou postel a hned po návratu z dovolené jsme ji přestěhovali z malé postýlky do velké postele. Neměla s tím žádný problém, má novou postel moc ráda. Taky to má velkou výhodu v tom, že na nás ráno už tolik nekřičí a sama přijde za námi do postele. Drobnou nevýhodou je to, že večer občas vyleze z postele, když se jí zrovna nechce spát. Co se spaní týče, je to stále vzorné dítě - spí celou noc a po obědě 2 - 3 hodiny.
Také už Zuzanka dospěla do vzpurného období, ale je to celkem dobře zvládnutelné. Při vztekání se zdaleka neválí po zemi a neřve - nebo vlastně řve, ale jen chvíli, než ji zase něco zaujme. Stále si říkáme, čím jsme si zasloužili tak úžasné dítě!