Dvacetiny
Stále je co slavit. Zvlášť, když můžeme věk Zuzanky počítat jak v rocích, tak v měsících. Ale když tak o tom přemýšlím, tak s tím počítáním věku v měsících už skončíme, abychom za chvíli neslavili Zuzančí stovku - to by bylo trochu zavádějící.
Nutno konstatovat, že ani ve dvaceti s náma Zuzanka ještě nemluví. Omezí se na občasné volání táta nebo máma, když se probudí, a tím to na dlouhou dobu skončí. V poslední době přidala mňam, což se objevuje většinou tehdy, když si tatínek nebo maminka dají něco dobrého a Zuzanka chce ochutnat. A protože si Zuzanka neumí říct, co chce, vynalezla jiný komunikační prostředek - řev. A to ne ledajaký řev, nýbrž srdceryvný a zcela ohlušující. Většinou Zuzanka řve, když nedostane, co zrovna chtěla, nebo jdeme někam jinam než chce ona a podobně. Příčina onoho Zuzančího řevu je většinou naprosto nepodstatná, ale v podání Zuzanky to vypadá, že se zrovna stalo něco strašnýho. Už jsme si na to celkem zvykli a většinou stačí Zuzanku rozptýlit nějakým jiným způsobem a z onoho hrozného řevu se v jedné sekundě (a to jsem nepřehnal) stane chechtot. Je jenom pár věcí, které Zuzanka nesnáší natolik, že se ze řvaní nenechá vytrhnout absolutně ničím. Patří sem jízda na čemkoliv kromě kočárku. Takže saně, vozík za kolo, nákupní vozík či cokoliv podobného je naprosto vyloučené, protože z projevu Zuzanky by si kolemjdoucí mohli myslet, že jsme ji před chvílí museli hrozně ublížit. Taky jakékoliv houpačky jsou neoblíbené. Jediné, co má ráda, jsou klouzačky.
Naopak jsou tu ale také činnosti, které si Zuanka naprosto oblíbila a bez nich nemůže být. V poslední době je to chození do schodů a ze schodů. Stačí, když na procházce přijdeme k nějakému schůdku (například obrubník chodníku) a Zuzanka tam chodí nahoru, dolu, nahoru, dolu, ..... Většinou máme problém ji od tamtud dostat. Ale sama po schodech zatím chodit neumí, klasické schody jsou na ni moc velké a ještě potřebuje jistit, aby se neskutálela. Ze schodů je to větší problém než do schodů, protože Zuzanka měla z počátku tendenci chodit ze schodů oběma nohama najednou, prostě je sdrncala. Teď už je to lepší, ale moc bezpečně to zatím nevypadá, takže z většího počtu schodů ji samotnou nepouštíme. Nicméně je tu vidět velký pokrok a protože Zuzanka trénuje každý den, jistě z ní již brzy bude zdatný schodolezec.
Tak přejeme Zuzance, aby si tyto i ty další dvacetiny užila!