Jak se nic nestalo.
23. 11. 2010
Tak jsme oslavili Zuzančiny patnáctiny. Takhle to vypadá, že už by mohla dostat občanku, ale u ní se věk zatím počítá v měsících, takže by to s tou občankou bylo přeci jenom trochu předčasné.
V tomto měsíci se toho zas tolik neudálo. Zuzanka si jen zdokonalila chození a také ohlušující řev, když zrovna není po jejím. Taky vynalezla nový druh zábavy - otevírání a zavírání šuplíků a skříněk u kuchyňské linky. Naštěstí zatím nezjistila, že ty věci, co tam jsou uložené, se dají všechny vytahat na zem. Ale předpokládám, že na to brzy přijde, protože je to šikovná holčička. Také si oblíbila házení s čímkoliv co unese a co se dá alespoň trochu chytit do jedné ručičky. Už se jí podařilo asi třikrát vstát z podlahy bez přidržování u stoupacích bodů (kdo neví, co je stoupací bod, tak ať si přečte předchozí článek). S mluvením jsme nepokročili vůbec, dokonce i "táta" říká velmi zřídka. Zuby taky další nerostou.... možná naštěstí.
Uvidíme, co přinesou vánoce.