Půlkulaté výročí
Oslavili jsme polokulaté výročí Zuzančího života - je jí totiž rok a půl! Hrozně to utíká, před nedávnem jsem ji nosil v náručí a krmil mlíkem z lahve a teď už Zuzanka běhá a zkouší kdejakou lumpárnu. Ale abych ji jen nepomlouval, tak musím říci, že Zuzanka taky moc ráda pomáhá: například zametá na lopatku nepořádek po kocourovi, vyhazuje do koše svoje počůrané plíny a jiný opad, krerým ji pověříme, donese něco mamince nebo tatínkovi, když ji s tím pošleme, .... . Je zkrátka moc šikovná a každý měsíc se naučí něco nového. Taky si po sobě večer uklízí hračky do své krabice, které přes den rozházela po celém obyváku - to sice nedělá dobrovolně, ale vždycky se k tomu nechá přemluvit.
Naučili jsme Zuzanku pár rituálů. Mezi nejoblíbenější patří večerní krmení kocourka. To má moc ráda, obzvláště když pak může u krmení řádně prozkoumat kocouří ocásek. To je totiž výhoda, že u žrádla kocour nikam neutíká a Zuzanka toho náležitě využívá. Ale už se naučila, že musí nechat kocourka v klidu napapat. Když náhodou na rituál zapomeneme, tak ho Zuzanka začne provádět sama. To se projevuje především tak, že vezme to těch svých nemotorných malých ručiček kocouří misku se zbylýma granulema a rozsype to kolem sebe. Pak si do toho sedne a začne to sbírat a možná i pojídat. My to poznáme tak, že je všude podezřelé ticho. Ticho je totiž obecně známkou toho, že Zuzanka provádí nějakou lumpárnu.
S jídlem žádné problémy nejsou, jí všechno. Pije už taky dobře, ale jen ředěný džus a ráno asi 200ml mlíka (BEBA). Mamka Zuzka mi (taťkovi) vyčítá, že ji rozmazluju, protože od té doby, co jsem ji nakrmil banánem pomocí lžičky, už ho jinak nechce. No je vidět, že i stolování se zlepšuje .
Fyzicky je Zuzanka velmi zdatná, chodí s náma po městě pěšky a ani moc neprotestuje. Onehdy jsem s ní šel na nákup, pak na poštu a nakonec ještě asi kilometr další zacházku (do vinotéky) a pak domů a Zuzanka to všechno ušla sama za ručičku! Jen závěrečný kopec jsem ji nesl, ale i tak to bylo několik kilometrů. Je pravda, že pak spala asi 3 hodiny, ale stejně je moc statečná. Za ručičku chodí moc ráda. Když přijdu domů, tak mě chytne za ruku a vodí mě po bytě. Nevím, jak by to dlouho vydržela, ale rozhodně déle než já. Většinou ji přemluvím k nějaké jiné činnosti.
Také jsme začali Zuzanku učit na nočník. Ze začátku na něm vůbec nechtěla sedět. Teď už na něm pár minut vydrží a dokonce se nám podařilo, že se jednou do nočníku i vyčůrala. To bylo slávy! Chválili jsme ji, jak jsme mohli. Nicméně od té doby jsme nočník mýt nemuseli.
Mluvení se rozvíjí zvolna, táta a máma se už občas povede a čas od času přibyde nějaká nová slabika. Někdy říká i písmena, která jsem dosud neznal. No, rád se učím se svou dcerou novým věcem.
Co jde Zuzance nejméně ze všeho, je tulení. Asi ji budeme muset vzít někam na sever mezi ta smradlavá plyšová zvířátka povalující se na břehu moře, aby konečně pochopila, o co u tulení jde. Maminka to nese velmi nelibě, protože je sama velmi tulivá a navíc se Zuzanka více v tom svém netulení tulí k tatínkovi. Nejdelší tulení jsme zažili asi před 14 dny, to se Zuzanka tulila asi minutu - samozřejmě k tatínkovi. Je to ale nespravedlnost! Maminka se o Zuzanku celý den stará, pak si příjde tatínek z práce a Zuzanka je z něj celá urvaná. Chudáci maminky! Ještě že se Zuzanka tulí i na povel. Sice asi jednu sekundu, ale tulí.
A co říci na závěr? Co jiného, než: "Zuzančímu tulení zdar!"
Vysvětlivky: Smradlavé plyšové povalující se zvířátko = tuleň.