Nový člen domácnosti
Je to chlupaté, černobíle, jen tlapky a jazýček to má růžový. Zuzka je z toho celá na větvi a furt se s tím tulí. Je to kocouří dědeček, kterému je už 14 let. Přišel k nám od Večeřů. Leona Večeřová, Zuzčina to ségra, už to s ním totiž nemohla vydržet :-) nebo spíš s tou alergií na kočky. A protože je to roztomilý zviřátko a není to kočička, tak se mu začalo říkat kočíček.
Kočíček rád spí u nás v posteli, ráno se tulí, protože ho celou noc nikdo nedrbal a když po dlouhém dni někdo přijde domů, je taky celý nedotulený a vyžaduje drbání. No prostě ideální kočičí život. Co mu říkáte? Prostě kočičí seladón!
Jeho nejoblíbenější činnost, kromě válení a chrápání, je žraní (to by taky mohl dělat pořád). Taky si hraje, nejoblíbenější hračka je takovej kus umělý hmoty, vypadá to jako malý okýnko. Tak to pořád vyhazuje do vzduchu, honí to po zemi a jinak zpříjemňuje život sousedům pod náma. Kromě toho hraje fotbal (nebo biliár či co to je) - honí se s takovou gumovou kuličkou velikosti pinpongáče a bere to hrozně vážně. Je to psina. Nebo kočičina?
Největší sranda je, když se konečně dočká večerního žrádla, které je vylepšeno oproti ranním granulím trochou masa z kočičí konzervy. Kromě toho, že vypadá jako když čtrnáct dní nežral, vydává tak zajímavý zvuky, že bysme si ho někdy spletli s motorkou nebo žabkou kvákalkou. Mám pocit, že se na to jeho vystoupení těšíme stejně jako on na večeři.
Na konci ledna (2008) jsme pocítili, jak je drahá zdravotní péče. Náš kocour si totiž neplatí zdravotní pojištění a neplánovaně onemocněl. Měl písek v močáku a nemohl se vyčůrat. Podstoupil dvakrát celkem drastický zákrok, kdy mu byly prošťouchnuty močové cesty. Od té doby bral antibiotika, chodili jsme s ním na kontroly a měl dietu, což jsou speciální granule, které moc mu nechutnaly. Nejvíc se vždycky těšil na antibiotika, která dostával s kouskem masa, aby to vůbec sežral. Takže antibiotika má vlastně nejradši, feťák jeden!
Kocour dostal nové jméno, Jirka mu říká Vrňa. V poslední době je neobyčejně mazlivý a uvrněný. Vůbec nejlepší je, když jdeme spát a koucourek nás navštíví v posteli. Většinou už přijde s vrněním, což je dostatečný rámus na to, aby se u toho nedalo spát. Prostě Vrňa!
3.1.2009: Zdá se, že zdravotně je kocourovi už dobře. Sice bysme měli jít na kontrolu s močí (kocouří, to dá rozum), ale zatím se nám ji nepodařilo chytit. Pan veterinář ji z něj vždycky vymačkal, ale posledně se kocour počůral cestou do ordinace, tak se mu to nepovedlo. Snažil se nás to naučit, ale když sme doma na kocourovi zkoušeli naučené chvaty, tak z něj stejně nic nevyteklo. No zatím čůrá dobře, tak doufáme, že je všechno v pořádku. Přeci jenom, už je to 16-ti letý kočičí dědeček!